Kostel Nejsvětější Trojice a Korunování Panny Marie v Nové Vsi

Původní vrcholně barokní obecní kaple Nejsvětější Trojice byla postavena v letech 1700-1707 podle návrhu neznámého architekta na návsi uprostřed vsi Nová Ves (Neudorf). Farou spadala kaple ke kostelu sv. Jiří v Bečově nad Teplou. V roce 1708 byla následně uzavřena smlouva s chebským řezbářem a sochařem Johannem Karlem Stülpem na postavení hlavního oltáře a výrobu z dalšího vnitřního zařízení kaple.

V letech 1732-1735 byla obecní kaple barokně rozšířena a přestavěna na kostel prodloužením původní lodi a přístavbou menší zvonové věže. Roku 1733 bylo doplněno vnitřní zařízení kostela. Dokončený farní kostel byl následně zasvěcen Nejsvětější Trojici a Korunování Panny Marie. Roku 1738 vytvořil malíř na stěně kostela sluneční hodiny. V roce 1739 věnoval kostelu hrabě Adam z Questenberka čtyři údajně cenné obrazy, které však musely být v době po roce 1781 na příkaz loketského krajského komisaře pro svá troufalá vyobrazení z kostela odstraněny. Na kruchtě býval původně umístěn barokní positiv od varhanáře z roku 1740 Johanna Paula Trampeliho z Adorfu, jednomanuálový s osmi rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí.

V roce 1760 byla původní věž kostela v havarijním stavu a musela být snesena. V letech 1764-1771 byla před západním průčelím kostela vystavěna nová hranolová zvonová věž podle plánů zednického mistra Franze Pöpperla z Louky. Kamenické práce provedl kamenický mistr Schlossbauer ze Stanovic, po jehož smrti vedl práce na věži kamenický mistr Paulus Zeitler z Mnichova. Na věži kostela býval zavěšen zvon z roku 1773 od zvonaře Matthese Divalla. Druhý zvon z roku 1807 od pražské zvonařky Anny Kühnerin vážil 63 liber.

Roku 1763 nechal chalupník Johann Hubl z Nové Vsi vytvořit chebským sochařem nový tabernákl hlavního oltáře, štafírovaný proslulým barokním malířem Eliasem Dollhopfem z Horního Slavkova. Roku 1785 bylo restaurováno loketským štafířem Leithmannem vnitřní zařízení kostela. Mezi liturgické předměty kostela patřily oltářní svícny a další cínové předměty z roku 1858 od cínaře Aloise Neidharta z Horního Slavkova. V lodi bývaly postaveny jednoduché dřevěné barokní kostelní lavice z roku 1737 s jednotlivými místy, označenými štítky z raženého plechu či z rytého cínu. Štítky nesly jméno majitele lavice, letopočet a někdy také číslo usedlosti jako například: „Johann Adam Zimmermann, anno 1748; I. H. G. L. 1748; Frantz Tischer an(n)o 1748; W. A. F. anno 1768; Nro 103 Franziscus Discher 1781“. K zařízení sakristie patřila barokní skříň na liturgická roucha s vyřezávaným nástavcem.

V roce 1804 byly zdejší varhany nepoužitelné, byly tedy objednány nové od vrchního varhanáře Vinzenze Gartnera z Tachova. Loketský sochař Johann Wild dodal zdobenou skříň, jejíž štafírování provedl v roce 1807 mistr Alois Mayss. Inventáře z let 1827 a 1840 označují zdejší varhany za „velmi staré“. Opravu varhan provedl roku 1858 za 200 zlatých varhanář Ferdinand Guth z Nového Strašecí. V roce 1869 byly původní barokní postranní oltáře nahrazeny klasicistními oltářními prospekty od truhláře Antona Hahna z Čisté. V roce 1896 postavil v kostele chebský varhanář Martin Zaus nové pneumatické varhany.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Po začlenění vsi do nově vzniklého Vojenského újezdu Prameny na počátku padesátých let 20. století byl vnitřní prostor kostela částečně adaptován na kino a kulturní sál pro vojáky. Střechou kostela byl vyveden komín. V lodi byl stržen původní kazetový strop a nahrazen vlnitým plechem, odstraněna byla rovněž původní kruchta a nahrazena promítacím podiem. Část vnitřního zařízení kostela byla zachráněna převozem do jiných kostelů, zbytek byl zničen či rozkraden. Část kazetového stropu je nyní uložena na hradě v Lokti. Hlavní oltář a křtitelnice byla převezena do kostela sv. Víta v Radošovicích, varhany, obrazy křížové cesty, dva zvony a tři sochy světců jsou v kostele sv. Václava ve Václavicích.

Dne 3. května 1958 byl bývalý kostel Nejsvětější Trojice zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky. V průběhu druhé poloviny 20. století následně bývalý kostel sloužil jako kulturní dům, skladiště či určitou dobu jako archivní depot. Neudržovaný kostel postupně zcela zchátral, od počátku devadesátých let již nebyl využíván a na počátku 21. století byl již v havarijním stavu. Střechou kostela zatékalo, okna byla vytlučená, uvnitř byl prázdný. Následně byl zdevastovaný kostel spolu s pozemkem převeden z majetku církve do vlastnictví obce. V zimě na počátku roku 2011 se propadl strop včetně krovu presbytáře kostela.

V roce 2011 následně přistoupila obce Nová Ves k postupné celkové rekonstrukci zchátralého kostela za přispění z dotačních programů Ministerstva kultury ČR a Programu rozvoje venkova Státního zemědělského intervenčního fondu.

V létě roku 2011 byla stavební firmou Tesařská huť provedena celková historická rekonstrukce zničeného krovu presbytáře z tesaných trámů tradiční technologií s částečným využitím dochovaných prvků.

V roce 2013 byla provedena oprava cibulové báně věže a střechy sakristie, na střeše lodi kostela byla položena nová eternitová krytina, vsazeny byly nová okna a ve věži osazeny nové dřevěné okenice. Následně byl kostel nově omítnut. Částečné opravy probíhaly rovněž v interiéru objektu.

GPS: 50°5’2.536″N, 12°46’25.777″E

Více fotografií naleznete ve fotogalerii.

Text a fotografie převzaty a upraveny z www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz