Manželství

„Nejstarší svátost“

V době, kdy vznikala bible, lidé necítili potřebu definovat manželství tak, jak definici nějaké skutečnosti chápeme dnes. Hebrejský Starý zákon dokonce nemá speciální slovo pro manželství; nazývá je ‚brit‘, což znamená velmi zjednodušeně smlouva, závazek. V nejčastěji používaném překladu – ekumenickém – se slovem manželství někdy (např. Lev 18,9) překládá hebrejské slovo ‚bejt‘, což ale znamená dům, což je v přeneseném slova smyslu spíše rodina.

Za definici manželství se v křesťanském prostředí shodně považuje Gn 2,24:
„Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem (‚jedním organizmem‘).“ Tento verš Nový zákon cituje třikrát: Mt 19,5; Mk 10,7-8 a Ef 5,31. V prvých dvou případech k tomu Ježíš dodává: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ Hebrejské slovo ‚dabak‘ přeložené jako „přilne“ znamená: spojí se dohromady velmi pevně, takže dvě části nemohou být od sebe odděleny. Jako když slepíte k sobě dva papíry a po zaschnutí lepidla je budete chtít silou oddělit. Určitě oba papíry poškodíte. A pokračujeme-li v symbolice Gn 2,24, jeden živý organizmus nelze rozdělit na dva.

Manželství je tedy nejtěsnější možný mezilidský vztah. Manželství Jan Pavel II. nazývá „nejstarší svátostí“, protože byla Bohem ustanovena již na samém počátku v „ráji“ a Ježíš tuto skutečnost potvrdil výzvou k návratu „jak to bylo na počátku“.

Svatba v kostele

Je dobré si pravdivě odpovědět na otázku, proč chcete svatbu v kostele? Je to z toho důvodu, že kromě věcí příjemných (prostředí kostela, slavnostní obřad…) znamená svatba v katolické církvi velmi vážný životní závazek před Bohem a církví (celoživotní nerozlučitelnost, slib, že přijmu děti ochotně a že je budu vychovávat ve víře …). Katolická církev pohlíží na manželství s velikou úctou a vážností, která není ve většinové společnosti zdaleka tak přijímána.

Proto druhý související krok by měl být ten, zda se ztotožňuji s tím, co se při svatebním obřadu slibuje a jak katolická církev chápe manželství. Protože vstup do manželství by neměl být pro člověka aktem prostým formálních slibů, které nemyslí vážně.

Hlavním předpokladem je, aby alespoň jeden ze snoubenců byl pokřtěn v katolické církvi, v tomto případě je třeba požádat o dispens biskupa – to zařizuje oddávající kněz. Počítejte s tím, že je to úřední záležitost, jejíž vyřízení nějakou chvíli trvá. Z toho důvodu doporučujeme obrátit se včas na oddávajícího kněze. V opačném případě uzavřít sňatek v katolické církvi nelze.

A druhou podmínkou je, aby oba uzavírali prvé manželství – tedy neměli ani předchozí civilní sňatek. Určité výjimky možné jsou, ale je nutno předchozí manželství zkoumat, což zpravidla není jednoduché a krátké a výsledek může být různý. Sňatek uzavřený v katolické církvi je v České republice postaven na rovinu sňatku civilnímu.

O náležitostech, které jsou třeba, vás bude informovat oddávající kněz, zpravidla farář místa bydliště jednoho ze snoubenců. Je třeba se na něj obrátit včas (alespoň čtvrt roku před zamýšlenou svatbou) a osobně.

Více také na www.manzelstvi.cz

 

Chystáte svatbu s cizincem a nevíte si rady?

Více informací naleznete ZDE