(pro jejich blízké a dobrovolníky)
- Lidé přicházející z válečných oblastí mohou mít nejrůznější pocity – mohou cítit smutek,
lítost nad tím, co všechno se v jejich zemi děje, mohou mít úzkost a strach o své blízké, kteří
museli ve válce zůstat, také obavy z neznámého v nové zemi, z nového jazyka, z kontaktu
z různými institucemi, je možné, že cítí vztek, že se jim děje nespravedlnost, mohou mít
pocity studu za to, že své zemi nedokázali lépe pomoci, někdo může naopak pociťovat
i uvolněnost z toho, že je v bezpečí. Také se stává, že lidé, kteří prožili výrazný stres mohou
být stažení do sebe, málo komunikovat a působit tak, že neprožívají žádné emoce.
Pamatujme na to, že všechny tyto pocity jsou v reakci na tak závažný stres normální
a dávejme to i nově příchozím najevo, že mají na takové prožívání nárok! I my, kteří jsme
tady v České republice a máme na Ukrajině rodinu, přátele nebo jsme prostě znepokojeni
tím, co se na Ukrajině děje, můžeme prožívat podobné pocity. - Nejdůležitější je v první řadě postarat se o základní životní potřeby, aby lidé měli kde bydlet
a spát, aby byli v teple, měli dostatek jídla a tekutin, také je v první řadě potřeba postarat
se o fyzické zdraví, pokud třeba utrpěli zranění, nemohli nějakou dobu brát pravidelně
užívané léky nebo se jim fyzické zdraví zhoršilo díky nevyspání, úzkosti, dehydrataci,
pobytu v mrazu a podobně. - Důležité je také požádat o speciální dlouhodobé vízum, aby měli nově příchozí automaticky nárok na všeobecné zdravotní pojištění a ošetření ve zdravotnickém zařízení, to
se týká i oblasti duševního zdraví. Také je dobré zajistit tlumočení z ukrajinštiny do češtiny
a naopak, pomáhá to předejít dalšímu zbytečnému stresu z nedorozumění. - Snažte se vytvořit pocit bezpečí a důvěry, je zásadní, aby lidé zasažení tak stresujícími
zážitky pociťovali jistotu, že se se na Vás mohou s důvěrou obrátit, když se cítí špatně. - Důležité je naslouchat a vyjadřovat podporu: „Jsem tady s Tebou, s vámi…“, „Na své pocity
máš/máte nárok…“, „Společně to můžeme zvládnout, pomůžu Ti/ vám najít pomoc
v případě potřeby a zorientovat se tady.“ - Nevyptávat se nadbytečně na válečné zážitky a útrapy a nechtít popisovat detaily, může
to být ještě více zatěžující a prohlubovat trauma, pokud o tom člověk nezačne sám mluvit.
V tom případě empaticky nasloucháme, vyjadřujeme podporu, u blízkých lidí i držením za
ruku, obejmutím a podobně, prožitky nijak nehodnotíme a nebagatelizujeme, ani ještě
více nedramatizujeme.
Pokud vidíme, že se během vyprávění necítí dobře, můžeme je vyzvat k pauze, podat jim
třeba vodu a odvést pozornost k něčemu jinému. - Dbáme na to, aby naši blízcí dodržovali pravidelný denní režim, pokud je to alespoň trochu
možné – pravidelně jedli, pili, zařizování a aktivity střídali s odpočinkem, chodili včas spát.
Můžeme je postupně zapojit do běžných domácích prací, pokud se na to budou cítit. - Snažit se dodržovat rituály nebo příjemné aktivity, které měli i dříve rádi – např.společné
pití čaje/kávy v určitou hodinu, procházky, vaření oblíbeného jídla, poslech oblíbené
hudby, návštěva kostela a podobně, ale v žádném případě nikoho k ničemu nenutíme,
necháváme rozhodnutí na nich, jestli se chtějí přidat. - Pokud mají naši blízcí stále rodinné příslušníky ve válce, snažíme se jim zprostředkovat
alespoň nějaký kontakt, pokud je to jen trochu možné, fantazie, co se s nimi může dít
může být horší než realita. - Je lepší vyvarovat se televizních záběrů nebo fotoreportáží ze zasažených oblastí, mohou
být drastické a ještě více naše blízké zasáhnout. Také není dobré situaci úplně ignorovat,
je dobré podávat stručné, věcné informace a dodávat naději. Netrávit zpravodajstvím
z Ukrajiny většinu času, zprávy dávkovat, střídat s jinými aktivitami a odpočinkem. - Je dobré být v kontaktu s dalšími rodinami, které mají také rodinné příslušníky zasažené
válkou a sdílet s nimi zkušenosti, vzájemně se podporovat. - Je velmi důležité myslet i sami na sebe, abychom se úplně nevyčerpali. I my sami můžeme
prožívat úzkost, strach, rozčilení a mnoho dalších nepříjemných pocitů, je moc dobré,
pokud máme v dosahu někoho z přátel, s kým si o všem můžeme s důvěrou popovídat.
Také sami dbáme na pravidelný denní režim, na dostatek spánku a odpočinku, na aktivity,
které nám přinášejí radost a uvolnění. - Pokud máme v dosahu organizace zabývající se migranty a uprchlíky, můžeme je zkusit
kontaktovat. Pokud to nejde osobně, tak je možné poradit se i po telefonu nebo přes
e-mail.
Je to například Organizace pro pomoc uprchlíkům, Sdružení pro integraci a migraci,
InBáze a další. Mohou vám poradit, co se týče psychologické, sociální i právní podpory
nebo pomoci zprostředkovat kontakty. - Pokud vidíte, že psychický stav vašich blízkých je velmi špatný nebo se zhoršuje, vyhedejte
co nejdříve odbornou pomoc psychiatra – například se může jednat o ochromující úzkosti,
kdy se nedaří odvést pozornost, depresivní náladu ( pocit, že mě nic netěší, nemám na nic
energii, nemám chuť k jídlu, špatně spím, obviňuji se), výraznou poruchu spánku, noční
můry, flashbacky – kdy se do mysli vrací traumatické zážitky a člověk má dojem, že je
znovu prožívá, může se i začít chovat tak, že utíká před náletem, schovává se a podobně.
Nebo pokud blízký začne mluvit pro nás nesrozumitelně, chovat se bizarně, mít sluchové
nebo zrakové halucinace. Také, pokud by se začal sebepoškozovat nebo mít myšlenky na
ukončení života. Pokud mluví o tom, že už se mu nechce žít a chtěl by si ublížit, tak to
nikdy nepodceňujeme!
Kontakty na krizové linky a centra
Linky důvěry:
Linka první psychické pomoci – telefon 116 123, nonstop
Pražská linka důvěry – telefon 222 580 697, nonstop
Linka důvěry Centra krizové intervence PN Bohnice – telefon 284 016 666, nonstop
Linka naděje Brno – telefon 547 212 333, nonstop
Linka důvěry Ostrava – telefon 737 267 939, 596 618 908, nonstop
Modrá linka – 549 241 010 (pevná linka), 608 902 410 (mobil) od 9.00–21.00, chat
Linka důvěry v ČR podle krajů
Krizová centra:
Krizové centrum RIAPS Praha
Centrum krizové intervence v PN Bohnice
Krizové centrum Psychiatrické kliniky FN Brno
Krizové centrum Ostrava
Zpracovala MUDr. Kateřina Duchoňová, psychiatrička a psychoterapeutka
