Kostel sv. Václava, Louka

 

Kostel sv. Václava v Louce

Původně barokní obecní kaple sv. Václava byla vystavěna v letech 1724-1728 podle návrhu neznámého architekta na návsi uprostřed vsi Louka (Grün). Základní kámen nové kaple byl položen dne 27. května 1724 a stavební práce byly dokončeny roku 1728. Dne 26. října 1728 byla následně dokončená kaple sv. Václava slavnostně vysvěcena. Farou spadala kaple ke kostelu sv. Petra a Pavla v Mnichově.

Teprve dne 11. května 1786 byla při zdejší kapli zřízena lokálie a Louka získala vlastního kněze. V roce 1788 následně vznikla samostatná farnost Louka a při zdejší kapli byla postavena pozdně barokní budova nové fary. V následujících letech byly do farní kaple pořízeny starší oltáře z konce 17. století, které byly přeneseny z některého z kostelů tepelského klášterního okrsku. Doplněno muselo být rovněž liturgické vybavení kaple. Roku 1789 byly proto ze zrušeného minoritského kláštera ve Stříbře zakoupeny 4 stará liturgická roucha (ornáty), 4 střední cínové svícny, pár mešních svícnů, sváteční misál a misál pro requiem, mešní zvonek, pestrobarevný závoj ad. v celkové hodnotě 9 zlatých a 6 krejcarů. V roce 1790 byly poté k opravě ornátů zakoupeny v Praze naměřená roucha za 4 zlaté a 20 krejcarů.

V roce 1837 již delší dobu poškozené varhany opravil za 55 zlatých varhanář Ferdinand Johann Guth z Čisté u Rakovníka. Roku 1838 byla provedena nutná renovace farní budovy a roku 1840 poté proběhla její přestavba.

V letech 1850-1853 byla původní kaple přestavěna na farní kostel v pseudorománském slohu pod vedením stavebního mistra Josefa Scherbauma z Lokte. K západnímu vstupnímu průčelí byla tehdy přistavěna nová hranolová zvonová věž. V roce 1867 provedl chebský varhanář Josef Müller další opravu zdejších varhan za 117 zlatých a znovu roku 1872 za 38 zlatých. Následujícího roku 1868 byl poté pořízen nový zvon s figurální a ornamentální výzdobou o průměru 61,5 cm a výšce 55 cm. Na plášti zvonu byla vyvedena německá legenda: „Mich gos Johann Grassmair in Wilten bei Innsbruck 1868“ (Ulil mne Johann Grassmair z Wiltenu u Innsbrucku).

Patrně na konci 19. století, v době po roce 1890, bylo změněno zasvěcení postranních oltářů kostela a původní plastiky světců ve středových výklencích nahrazeny moderními sochami Neposkvrněného Srdce Panny Marie a Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Roku 1904 opravoval varhanář Wilhelm Schusser z Teplé zdejší varhany. Během první světové války byly dva zdejší zvony zrekvírovány na válečné účely, ve věži poté zůstal pouze zvon z roku 1868. V roce 1928 byly poté do věže kostela pořízeny dva nové zvony od zvonařského mistra Richarda Herolda z Chomutova. Během první poloviny 20. století byl rovněž nově vymalován interiér farního kostela.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Po následném začlenění vsi do nově vzniklého vojenského výcvikového prostoru Prameny ke dni 1. července 1950 byl kostel zrušen. Následně byl veškerý vnitřní mobiliář kostela odvezen a snad rozmístěn do několika kostelů ve středních Čechách. Po zrušení vojenského újezdu ke dni 15. srpna 1954 byl v roce 1960 objekt bývalého kostela opraven a sloužil poté státním statkům jako seník. V roce 1987 byla nakonec provedena demolice zchátralého kostela. Kostel stál na ostrůvku zeleně uprostřed silnic v centru obce v místech, kde jsou nyní malé borovice. Pozemek v současné době patří církvi.

 

Text a fotografie převzaty a upraveny z www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz

Více fotografií naleznete ve fotogalerii.