Kostel sv. Mikuláše, Třídomí

Kostel sv. Mikuláše na Třídomí je v současnosti nejpopulárnější místo Slavkovského lesa. Všechno kolem něj však bylo po staletí zahaleno tajemstvím, býval opředen mnoha mýty a pověstmi. Skřítky, vílami a obrovským bohatstvím se jen hemžil. Odpradávna se lidé snažili na základě těchto povídaček zde najít zlato, drahé kameny, či sklepy plné vzácného vína (O víně pod zámkem na Krudumu,  O křtitelnici svatého Mikuláše).  Až teprve v posledních letech se podařilo na většinu záhad vrhnout světlo poznání a zjistit pravdu. Dnes o něm již leccos víme, ale ještě před roky se i odborníci dohadovali, kde a zda historický kostel vlastně stával.

Kdy byl kostel založen stále ještě přesně nevíme a ani se to pravděpodobně nikdy nedovíme. Zachovala se však listina z r. 1253, v níž jej – již existující – předal král Václav I. Řádu křížovníků s červenou hvězdou v Lokti. Společně s ním předal dva další kostely v loketském panství – sv. Jana Křtitele (Baptisty) a sv. Wolfganga. První stál pod strání na cestě směrem k řece Ohři naproti loketské porcelánce, roku 1853 byl zbourán a postaven nový v novorománském slohu. Druhý se rozkládal na sever od města u starého hřbitova na skalní plošině nad městem. Za třicetileté války byl při obležení města zbořen a na jeho místě postavená jednoduchá kaple. Ani lokalizace kostela sv. Mikuláše není v listině upřesněna, takže se z ní nedala určit. Období funkčnosti kostela je odhadována do poloviny 15. století. Po této době se již o něm hovoří jako o pustém a zaniklém, či jako o troskách.

Nejznámější popis údajného místa stavby kostela provedl dr. Anton Gnirs, který dlouhá léta prozkoumával a popisoval většinu tehdy známých významných míst regionu. Avšak ani jeho údaje nepostačovaly, aby bylo umístění kostela lokalizováno. Ve svém popisu i přiložené mapce měl dvě základní chyby. O stavbě napsal: „Popis místa z 2. poloviny 19. stol zde uvádí dlouhé zbytky zdí s východní apsidou, zbytek velké čtyřhranné věže a dvou kruhových.“ Směr umístění kostela měl být „klasický“ – tj. apsida s oltářem mířící k východu. Svůj popis doplnil katastrální mapkou loketského panství z r.1801, do které je poloha kostela výrazně zakreslena. Ve svých popisech však nikde neuvedl, že by v uvedených místech osobně byl a cokoliv ze zapsaného viděl. Při srovnávání historických záznamů je možné najít téměř doslovně shodný popis v díle Fridricha Bernaua z roku 1878, ten je však mnohem přesnější a detailnější (uvádí zde i délky a průměry zdí v mírách). Za daného stavu se nabízí vysvětlení, zda dr. Gnirs svůj popis nepřevzal od Bernaua (Gnirsovo dílo je téměř o půlstoletí mladší). Přesto se historici přikláněli ke Gnirsově verzi, protože ho pokládali za důvěryhodnějšího.

Když archeologové nedávno zbytky kostela skutečně objevili, jeho tvar a rozměry se zásadně lišily od popisu, jak jej totožně uvádějí oba autoři. Prokázalo se, že se mýlili, ať měli stejné zdroje, či každý jiný. Na mapce, kterou dr. Gnirs ke spisu přiložil, je vyobrazení polohy kostela s ručně napsanou poznámkou Rudera S. Nicolai (zříceniny sv. Mikuláše). Jak se později při podrobném studiu originálu mapky ukázalo, byla poloha zakreslena naprosto přesně, ač některé historiky mapka zmátla.

I když dr. A. Gnirs uvádí, že mapa loketského panství je nejstarší hraniční mapa oblasti, podařilo se roku 2006 objevit hraniční mapu ještě o něco starší. Jedná se o hraniční mapu „Uspořádání Královského a svobodného města a panství města Lokte“. Zobrazuje pozemkový pořádek loketského majetku z roku 1800, zakresleného v roce 1801.
I zde je na mapce zobrazen kostel sv. Mikuláše v naprosto stejné lokalitě a se stejným popisem – Rudera st. Nikolaus. Zakreslené umístění kostela jen potvrzuje skutečnost, že mapka A.Gnirse uvádí polohu naprosto přesně a její současná prezentace historiky je nesprávná. Plánek nám dokládá další zajímavost – Krudum je i zde, stejně jako u dr. Gnirse, pojmenován Krutum, čímž máme potvrzeno, že se tak hoře počátkem 19.století říkalo. Od poloviny 19. století bylo používáno jméno Chrudum.

Při pátrání po odhalení skutečné polohy kostela však většina údajů, které nám historie zanechala, byla nepřesných, či dokonce matoucích. Sokolovský kněz a badatel Franz Ulsperger přisoudil v třicátých letech 20. století založení kostela rok 1247. Své údaje však nijak nedoložil a žádné další nebyly objeveny, takže toto datum nelze posuzovat jako důvěryhodné.
Další významný popis kostela pochází z konce 17. století z pera zeměpisce Jeho římského a císařského katolického Veličenstva. Tím byl německý úředník Mattheus Seuttler z Augspurku, který zhotovil mapu oblasti od Chebu k Ostrovu a velice přesně zachycuje města Cheb a Lázně císaře Karla (Karlovy Vary). Ač v našich končinách nikdy nebyl, zakreslil polohu kostela na západ od Horního Slavkova, těsně u obce Hruškové. Tedy téměř shodně s mapkou dr. Gnirse. Aby však dnešním badatelům ztížil situaci, popisuje kostel jako obyčejnou stavbu a nazývá jej jménem sv. Jakuba (pravděpodobně záměna s kostelem stejného jména v nedalekém Vranově.)
Posledním, kdo o kostele sv. Mikuláše přinesl podrobnější informace, byl Stanislav Burachovič.

Žádný z historiků však neprovedl vlastní výzkum lokality, ale uváděl jen historicky dostupná fakta. První odbornější průzkum místa, do kterého nás odkazovaly historické prameny, a kde se nacházely jakési kamenné zbytky a terénní vlny, provedla až v roce 1989 skupina archeologů – Petr Hereit, Jiří Klsák a Richard Král. Jejich nález byl nečekaný a překvapivý. Z jejich šetření vyplynul nenadálý závěr. Zbytky stavby nepatří kostelu, ale obranné pevnůstce – tvrzi. Stavba byla obdélníkového půdorysu, členěná ve tři nestejné části. Zachovalé zdivo má různou výšku a jsou na něm patrné vstupy a průchody jednotlivými příčkami. Severně od stavby ze svahu vystupuje elipsoidní terénní útvar, mohlo jít o zbytky obranného zajištění. Pokud by zbytky zdiva vykládali jako kostel, jeho půdorys by byl pro svojí dobu (románskou) značně netypický. Při průzkumu nakreslili podrobnou mapku, ve které byly zaneseny všechny skutečnosti, které v terénu zjistili. Situace celkově působila dojmem, že v těchto místech stávalo spíše opevněné místo, chránící Solnou stezku v hlubokých lesích, natož svatostánek. Nepřímo tak opět upozornili na možnou existenci dávné keltské opevněné tvrze Wallburg, která se v oblasti měla vyskytovat. Uvedeným zjištěním tak vzali historici mnohým naději, že místo, o kterém se po staletí tvrdilo, že na něm kostel stával, je to správné. Lokalita byla označena jako nezajímavá a průzkum ukončen. Přesto několik amatérských nadšenců dál pokračovalo v pátrání po tajemném kostele, který je nejen historicky cenný, ale měl také ukrývat nespočet pokladů.

V roce 1998 se členové Krudum OPS rozhodli, že se pokusí odhalit, co ony tajemné ruiny skrývají. Oslovili několik institucí po celé republice. Mezi vytypovanými bylo i Sdružení mládeže z Horního Slavkova. Vedoucí sdružení pan Ladislav Podracký se sám chopil iniciativy a famózním způsobem sehnal v krátké době finanční zajištění a začal s členy sdružení a zahraničními i českými brigádníky, pod vedení zkušeného archeologa Mgr. Jiřího Klsáka, s opatrnými výkopy. Ihned pod prvními uvolněnými kameny zjistili, že jsou na správném místě. Před nimi se postupně objevovaly stále větší a hlubší základy zdí, které jasně naznačovaly, že se jedná o pozdně románský kostel.

Doba funkce kostela netrvala dlouho. Předpokládá se, že svou činnost ukončil před rokem 1500 a jako pádný argument je brána skutečnost, že se kostel již neobjevuje ve Šlikovském urbáři z roku 1525, ačkoliv jak kostel svatého Jana, tak svatého Wolfganga tam jsou uvedeny. Jelikož se nenašly náznaky, že by byl násilně zlikvidován, dá se usuzovat, že zanikl postupně pozvolným rozkladem.

V současné době jsou zdi zakonzervovány, okolí upraveno a doplněno vysvětlujícími tabulkami, takže historicky významné místo v nádherné krajině je připraveno přivítat turisty.

Romantický závěr výzkumů kostela 

Objevení kostela bylo korunováno nádhernou pikantní pointou, na kterou je také nutno upozornit. Je to situace, která je zajímavá a má své kouzlo. Hlavní pověst hory Krudum vypráví, jak byl v hradě na hoře zabit zrádnou cháskou hradní pán. Tou dobou měl být jeho syn na cestě do Říma za získáváním životních zkušeností. Vrátil se dříve, nežli byl otec pohřben a tak stihl poznat, že byl nevěrníky otráven. Otce nakonec pohřbil přímo v kostele sv. Mikuláše při úpatí hory a s proradnou cháskou zatočil. Tolik pověst. Jaké však bylo překvapení archeologů, když skutečně pod podlahou kostela objevili kompletní kostru dospělého muže!
Dá se říci, že zajímavější nález si ani nemohli přát. Nejenže by se potvrdila dávná pověst, ale ještě by byl objeven hrob dávného hradního pána! Velice bohatého majitele hradu, po kterém se dnes tak intenzívně pátrá a jehož pohádkové bohatství je zdrojem mnoha legend a pověstí. Při pátrání po jeho ztracených pokladech prokopali hledači pokladů mnohokrát jak horu Krudum, tak samotný kostel. Také jeho hrob mohl být doplněn mnoha vzácnými dary, jež do nich lidé dříve vkládali. Jak příjemná zpráva pro historické nadšence a fandy tajemných záhad dávné historie.
Skutečnost je bohužel trochu jiná, prozaičtější. Pokud hrad na vrcholku Krudumu skutečně stával, pak by musel dle pověsti spadat do keltského období, tj. 1. – 2. století. Ostatky muže jsou předběžně datovány do 13. – 14. století. Propastný rozdíl téměř deseti století nedává nejmenší šanci, že by se mělo jednat o dávného knížete z hradu na Krudumu. V rámci objektivity je nutno dodat, že pod podlahou se našly ještě ostatky dítěte a několik dalších jednotlivých lidských kostí, v této chvíli neprozkoumaných.
I přes tvrdou realitu je tak závěr vykopávek opepřen příjemným kořením.

 

Text a fotografie převzaty a upraveny z www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz

Více fotografií naleznete ve fotogalerii.