Kostel sv. Michaela Archanděla, Čistá

Původní raně renesanční farní kostel sv. Michaela Archanděla v Čisté byl postaven patrně v první polovině 16. století podle návrhu neznámého architekta na západním okraji obdélného náměstí uprostřed dnes již zcela zaniklého města Čistá (Lauterbach Stadt). Zdejší fara je prvně připomínána k roku 1551. Následně se však ve zdejší oblasti rozšířilo luteránství, ke kterému se hlásila většina obyvatel města, a zdejší fara byla zrušena. Změna nastala až po bitvě na Bílé hoře a následné rekatolizaci ve dvacátých letech 17. století. V roce 1624 byl v Čisté ustanoven první katolický farář Christian Pfeffer, samostatná farnost však byla obnovena až roku 1671 a do té doby byl zdejší kostel filiálním ke kostelu sv. Kateřiny v Krásně.

Podle dochovaných záznamů tvořily bohatý inventář starého kostela tři zvony, pět oltářů, sochy, obrazy ad. V roce 1730 zhotovil varhanář a varhaník Andreas Kohler z Lokte pro kostel nový jednomanuálový positiv s mechanickou trakturou a zásuvkovými vzdušnicemi.

Během ničivého městského požáru koncem roku 1772 však starý kostel včetně vybavení spolu z větší částí zástavby města do základů vyhořel. V letech 1774-1775 byla poté na místě původního zničeného objektu postavena podle návrhu stavebního mistra Wenzela Hausmanna z Teplé novostavba pozdně barokního farního kostela sv. Michaela Archanděla. Pro nedostatek prostředků z důvodu vysokých nákladů na obnovu města po ničivém požáru však musel architekt oproti plánům značně zjednodušit architektonickou výzdobu vnějšího pláště kostela. V roce 1775 byl poté farní kostel sv. Michaela Archanděla slavnostně vysvěcen.

Z důvodu nedostatku místa na stavební parcele byl architekt Hausmann rovněž patrně nucen pozměnit původní plány a přenést zvonovou věž z hlavního průčelí kostela a umístit jí neobvykle v ose za presbytářem na východním okraji objektu, obráceném do prostoru náměstí. Stavba věže poté proběhla v roce 1777 a její přízemí sloužilo jako sakristie. Těsně před vstupním průčelím pak byla postavena obdélná budova fary. V roce 1777 podal loketský varhanář Johann Josef Pleyer na vytvoření nových varhan s mechanickou trakturou a zásuvkovými vzdušnicemi za 840 zlatých. Pro nedostatek prostředků však byl nakonec k vytvoření varhan vybrán levnější plzeňský varhanář Franz Prokop Nolli, který poté roku 1781 postavil v kostele za 270 zlatých nové dvoumanuálové varhany.

Roku 1827 navrhl varhanář Johann Konstantin Müller z Nepomyšle pořízení nových varhan, které by nahradily tehdy již značně zchátralý nástroj na kruchtě. Varhanář však nakonec provedl toho roku za 135 zlatých pouze opravu starých varhan, poškozených deštěm a sněhem. V roce 1828 byl ve věži kostela zavěšen nový zvon Panny Marie od chebské zvonařky Elisabethy di Vall. V roce 1834 mistr Alois Mayss z Lokte prvně štafíroval hlavní oltář kostela.

Další opravy zdejších varhan provedli v roce 1843 chebský varhanář Johann Georg Müller za 317 zlatých, roku 1867 karlovarský varhanář Bartoloměj Haberzetl a roku 1885 varhanář Johann Georg Sommer z Polné u Chebu za 135 zlatých. V roce 1889 poté neznámý varhanář provedl patrně menší práce na opravě varhan v hodnotě 46 zlatých. V roce 1895 poté zdejší varhany opravoval chebský varhanář Martin Zaus, který nahradil původní mixturu osmistopým principálem.

Dne 1. června 1900 byl do funkce zdejšího faráře uveden Josef Kaplický, který poté vedl farní úřad v Čisté až do 1. listopadu 1913. Roku 1901 byla neznámý umělcem renovována kazatelna kostela. V roce 1906 navrhoval Christof Müller z Pomezí stavbu nových varhan, které by nahradily tehdy již zchátralý starý nástroj, k samotné realizaci však nakonec tehdy nedošlo. Nové varhany poté v kostele postavila až roku 1914 varhanářská firma Markus a Zeidler z Úšovic u Mariánských Lázní za 5.800 korun. Dne 1. listopadu 1913 nastoupil nový farář Georg Waldmann, který přišel od Maria Loreto ve Starém Hrozňatově. V roce 1915 byl do kostela pořízen nový lustr za 210 korun.

Hodnotné pozdně barokní vnitřní zařízení kostela pocházelo z doby výstavby objektu v sedmdesátých letech 18. století. Při závěrové stěně presbytáře kostela stával pozdně barokní vyřezávaný sloupový portálový hlavní oltář sv. Michaela Archanděla. Ve středu oltáře býval zavěšen mladší olejový obraz sv. Michaela Archanděla v bohatě vyřezávaném rámu od neznámého autora patrně z druhé poloviny 19. století. Výjev znázorňoval titulního světce jako drakobijce se štítem a mečem. Na oltářním pultu byl postaven bíle štafírovaný bohatě vyřezávaný tabernákl s drobnou plastikou Kalvárie v horní nice a Beránkem Božím ve svatozáři, stojícím na plastických oblacích na jeho vrcholu. Na konzolách po stranách tabernáklu byly postaveny vyřezávané sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Jáchyma. Po stranách oltářního obrazu byly situovány sloupy s korintskými hlavicemi a mohutnými nástavci, vynášející bohatě zdobené retabulum s plastickým baldachýnem, zdobené hlavičkami andílků a plastikami andělů. Teprve v roce 1834 oltář v podobě surového dřeva prvně štafíroval mistr Alois Mayss z Lokte.

V úzkých zaoblených rozích lodi po obou stranách triumfálního oblouku bývaly postaveny pozdně barokní postranní oltáře. Na pravé epištolní straně býval postaven postranní oltář sv. Kříže s mohutným bývalo postaveno hodnotným vyřezávaným barokním sousoším Kalvárie z druhé poloviny 17. století. Pod křížem s Ukřižovaným Ježíšem Kristem doplňovaly skupinu plastiky Panny Marie, sv. Jana a Máří Magdalény, postavené na vrcholu tabernáklu. Na levé evangelijní straně býval postaven protějškový postranní oltář sv. Jana Křtitele s olejovým oltářním obrazem titulního světce ve středu. Na oltářním pultu byl postaven tabernákl s plastickým křížem s Ukřižovaným Ježíšem Kristem na vrcholu. Po stranách oltářního obrazu byly situovány sloupy, na kterých byly postaveny plastiky andělů. Na vrcholu oltáře bylo místo nástavce umístěno vyřezávané barokní sousoší Piety patrně rovněž z druhé poloviny 17. století.

Při levém pilíři triumfálního oblouku byla situována pozdně barokní kazatelna z roku 1772, zdobená na koši dvěma reliéfy biblického motivu s měděným hadem a starozákonního Proroka Eliáše. V emblému na zábradlí se nacházel pamětní latinský nápis: „Ad majorem Dei gloriam et honorem S. Michaelis archangeli renov. anno domini MCMI“ (Pro slávu nejvyššího Boha a na počest svatého archanděla Michaela renovováno Léta Páně 1901). Na protější straně byla u pravého pilíře triumfálního oblouku postavena hodnotná cínová křtitelnice od neznámého autora, pocházející snad ještě z inventáře původního kostela. Zápis ve farní kronice říká, že: „Křtitelnice z cínu by měla pocházet od měšťanů Norimberka, kteří zde v nejstarších dobách vlastnili doly a kostel věnovali darem“. Mezi liturgické předměty kostela patřilo mnoho cínových oltářních svícnů z druhé poloviny 18. století, či pozlacená cínová monstrance. V lodi byly postaveny dvě řady vyřezávaných dřevěných kostelních lavic.

Na kruchtě kostela bývaly původně umístěny dvoumanuálové varhany z roku 1781 od plzeňského varhanáře Franze Prokopa Nolliho s devíti rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovými vzdušnicemi. V roce 1914 byly nahrazeny dvoumanuálovým nástrojem s 15 rejstříky od varhanářské firmy Markus a Zeidler z Úšovic u Mariánských Lázní.

Ve věži kostela bývaly původně zavěšeny staré zvony, které však byly roku 1917 zrekvírovány na válečné účely. Největší zvon z roku 1778 od chebského zvonaře di Valla vážil 192 kg. Prostřední zvon Panny Marie z roku 1828 od zvonařky Elisabethy di Vall z Chebu nesl na plášti plastický reliéf Ecce homo a německý prosebný nápis: „Herr durch deinen Martertod helfe uns aus aller Not“ (Pane, odpomož nám skrze svou mučednickou smrt od všeho trápení). Malý zvon s invokací sv. Michaela a sv. Josefa pocházel od chebského zvonaře Matthiase di Valla. Na plášti zvonu byla vyvedeny latinská legenda: „Fusa fui a Mathia di Vall in caesarea regia civitate Egrana“ (Ulil mě Matthias di Vall v císařsko-královském městě Chebu). Na věži poté zůstaly dva menší zvony z roku 1744 od chebského zvonaře, které nesly po obvodu pláště shodné německé věnovací nápisy: „Eger anno 1744 Johann Georg…“ (V Chebu roku 1744 Johann Georg…).

Dne 19. srpna 1917 zemřel farář Georg Waldmann, na jeho místo poté dne 1. ledna 1918 nastoupil farář Rudolf Beck z Horní Blatné.

Dne 7. března 1920 byl slavnostně vysvěcen nový zvon od zvonaře Richarda Herolda z Chomutova laděný do fis. Dne 27. června 1926 byly poté slavnostně vysvěceny a ve věži kostela zavěšeny další zvony z roku 1925 od stejné zvonařské firmy Richarda Herolda v Chomutově pořízené celkovým nákladem 19.360 korun. Během zimních měsíců roku 1933 lesník Josef Lauterbacher z čp. 293 při nedostatku práce znovu zprovoznil kostelní hodiny, které doplnil automatickým odbíjením. V roce 1934 opravoval zdejší varhany kraslický varhanář Ernst Fuchs za 3.500 korun. Během první druhé války byly dne 16. ledna 1942 vojáky wermachtu z věže sneseny zvony kostela a odvezeny na válečné účely.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Z interiéru kostela byl následně odvezen pozdně barokní hlavní oltář sv. Michaela Archanděla, který je dnes instalován v zámecké kapli sv. Anny v Osečanech na Sedlčansku, a pouze ještě několik drobností. Během několika vojenských cvičení s nácvikem dobývání nepřátelského území ve skutečných bojových podmínkách spojených s natáčením instruktážního filmu Boj o osadu v zimě na přelomu let 1947-1948 bylo opuštěné město ostřelováno těžkou armádní technikou, ničeno granáty a plamenomety a bořeno tanky. Objekt zchátralého kostela se stal jedním z cílů leteckého bombardování.

Dne 1. července 1950 bylo poté zcela zničené město začleněno do nově vzniklého vojenského výcvikového prostoru Prameny, ve kterém poté zůstalo až do jeho zrušení ke dni 15. srpnu 1954. Trosky budov zástavby města včetně stavebních konstrukcí bývalého kostela byly poté patrně v roce 1956 strženy a rozhrnuty buldozery. Již dne 13. února 1957 informoval Okresní národní výbor Sokolov, že demolice v Čisté již byly provedeny.

 

V roce 2014 provedl tým archeologů pod vedením Mgr. Filipa Prekopa z loketského pracoviště Národního památkového ústavu zjišťovací archeologický průzkum pozůstatků kostela sv. Michaela Archanděla v rámci projektu zaměřeného na poznávání středověké hornické krajiny severní části Slavkovského lesa, podpořeného Ministerstvem kultury. Během výzkumu byl lokalizována poloha kostela. Čtyři položené sondy zachytily jihozápadní nároží a severní podélnou zeď kostelní lodi a nároží věže za presbytářem. Nalezeny byly rovněž fragmenty kamenného ostění a dlažby kostela. Lokalitu zaniklého města s relikty bývalého kostela a dalších objektů v současnosti udržuje spolek Terra incognita, který se rovněž stará o její dokumentaci a popularizaci. Spolek připravuje podání návrhu na prohlášení území zaniklého města za archeologickou památku.

 

Text a fotografie převzaty a upraveny z www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz

Více fotografií naleznete ve fotogalerii.